Polovinou života, tzn. přibližně pětatřicátý až pětačtyřicátý rok života, se označuje obrat, kdy musí u člověka dojít k přeměně. Zásadní problém této přeměny pramení z domněnky, že úkoly a nároky druhé životní poloviny lze zvládnout týmiž prostředky a principy jako v etapě předchozí.

Lidský život lze přirovnat k dráze slunce: každé ráno vychází a osvětluje svět, v poledne dosáhne nejvyššího bodu své dráhy, jeho paprsků začíná ubývat a pak zapadá. Odpoledne je stejně důležité jako dopoledne, ačkoli se řídí jinými pravidly. Problémy, s nimiž se člověk potýká ve středním věku, souvisejí s úkoly, jejichž vyřešení se na něm domáhá druhá polovina života a k nimž musí nejprve zaujmout nové postoje.

Krize středního věku otřásá základy lidského života, aby je nově uspořádala…

Z knihy Anselma Grüna: V půli cesty