Často hovořím s lidmi, kteří neradi myslí na své rodiče. Vzpomínají si především na jejich nedostatky, které zažili, a na zranění a příkoří, která jejich život narušila a často také poškodila. Je důležité, abychom se na zranění a příkoří příběhu svého života podívali a smířili se s nimi. Když se jim vyhýbáme, stále znovu nás […]
Úzkost je pocit, který důvěrně známe, ať si to přiznáváme nebo ne. Jakoby však mezi námi panovala nevyřčená ideální představa, že člověk pokud možno nemá úzkost cítit. Asi proto máme tolik výrazů, které úzkost více nebo méně zastírají. Místo slov „úzkost“ a „strach“ říkáme třeba, že jsem nervózní, že cítíme napětí, zmatek, anebo že jsme […]
Vedoucí pracovníci na mnoha úrovních mají pocit, že se neustále pohybují v kruhu. Pořád jsou zapřaženi do práce. Nikdy nejsou hotovi. Jedna schůze stíhá druhou. Jeden projekt střídá jiný. Všude musí být v pohotovosti, jakmile něco neklape. Cítí se uštvaní a pronásledovaní.
Když jsem se začal zabývat tématem radosti, pustil jsem se nejprve do četby různých filosofů a psychologů, abych se seznámil s jejich formulacemi důležitých názorů na toto téma. Listoval jsem v teologických slovnících a biblistických publikacích. Nějak to nemělo spád a nechtělo se mi nechat se uvláčet právě tématem radosti. Jistě bych o ní dokázal […]
…říká profesor psychologie Pavel Říčan, jinak též laický kazatel Českobratrské církve evangelické „Přemýšlím, co poradit ateistům při spirituální výchově“, říká provokativně psycholog, psychoanalytik a laický evangelický kazatel Pavel Říčan. Jednaosmdesátiletého profesora znají generace díky učebnicím i knížce Cesta životem, v níž velmi barevně popisuje osm zásadních křižovatek, na nichž během své životní pouti škobrtáme. […]
…aneb: Jak na stres? „Prvním krokem je přijít do kontaktu sám se sebou. Když jsem ve stresu, vydávám se příliš všanc vnějším faktorům. Nechávám se ovládat zvenku a ztrácím kontakt sám se sebou. Do kontaktu se sebou samým přicházím tehdy, když cítím svůj dech, své tělo, když si užívám svou vlastní existenci. V těchto chvílích […]
Polovinou života, tzn. přibližně pětatřicátý až pětačtyřicátý rok života, se označuje obrat, kdy musí u člověka dojít k přeměně. Zásadní problém této přeměny pramení z domněnky, že úkoly a nároky druhé životní poloviny lze zvládnout týmiž prostředky a principy jako v etapě předchozí. Lidský život lze přirovnat k dráze slunce: každé ráno vychází a osvětluje […]
