Když  jsem  se  začal  zabývat  tématem  radosti, pustil jsem se nejprve do četby různých filosofů a psychologů, abych se seznámil s jejich formulacemi  důležitých  názorů  na  toto  téma.  Listoval jsem v teologických slovnících a biblistických publikacích.  Nějak  to  nemělo spád a nechtělo se mi nechat se uvláčet právě tématem  radosti.  Jistě  bych  o  ní  dokázal  napsat mnoho správného, ale jiskra radosti by z té korektnosti na čtenáře přeskočila jen stěží. Vnímal jsem, že je třeba postavit se k tomu docela jinak.

Přesto považuji některé myšlenky filosofů za důležité pro další úvahy. Předně je tu názor, že radost je  výrazem  bytí,  intenzivního  života  a  kreativity.

Radost nelze brát útokem. Můžeme se jen snažit intenzivně a kreativně žít. Projevem takového přístupu k životu se pak stane i radost.