Když jsem se začal zabývat tématem radosti, pustil jsem se nejprve do četby různých filosofů a psychologů, abych se seznámil s jejich formulacemi důležitých názorů na toto téma. Listoval jsem v teologických slovnících a biblistických publikacích. Nějak to nemělo spád a nechtělo se mi nechat se uvláčet právě tématem radosti. Jistě bych o ní dokázal napsat mnoho správného, ale jiskra radosti by z té korektnosti na čtenáře přeskočila jen stěží. Vnímal jsem, že je třeba postavit se k tomu docela jinak.
Přesto považuji některé myšlenky filosofů za důležité pro další úvahy. Předně je tu názor, že radost je výrazem bytí, intenzivního života a kreativity.
Radost nelze brát útokem. Můžeme se jen snažit intenzivně a kreativně žít. Projevem takového přístupu k životu se pak stane i radost.